Bulánčí poezie 2. část

9. november 2007 at 18:57 | Rayn |  [[ Tears from Our World ]]
Pohřební píseň

Údy slábnou, peří bledne,
Jeden výdech, pak už nic,
Ať už skonal v noci, ve dne,
Nebude již trpět víc.
Chladné budou jeho tváře,
Další obět bojů byl,
Však dočká se svatozáře,
Pro správnou věc zemřel, žil.
Věděl čí strana je v právu,
K té straně se přidal hned,
A pro naší věci slávu,
Bulánky do boje ved.
Do bitvy se vrhnul hrdě,
Přesto že se smrti bál,
Nepřítele drtil tvrdě,
Netušil co přijde dál.
Štěstí mu dřív přálo, ale,
Risk není vždy jenom zisk
A tak životu dal vale,
Když ucítil smrti stisk.
Nepřátelé drží v šachu,
Co zbylo z útočných sil,
A on s obličejem v prachu,
Leží neboť zabit byl.
Pohřbíme teď jeho tělo,
Zbavme jeho duši pout,
Však co se tam v bitvě dělo,
Nesmíme zapomenout.
Nesmíme se trápit více,
Na paměti mějme jen,
Naše přání: do měsíce,
Nesmí zůstat nepomstěn.
----------------------------------------------------------------------------------
Zbraně
Bulánci si neví rady,
Tak se všichni dohodli,
Otevřou muniční sklady,
Nepřítel ať se modlí.
Do teď to nemělo šťávu,
Bitva trvala sto let,
Teď nalijme jinčí kávu,
Ámen s vámi bude hned.
A Bulánci-inženýři,
Zbraně lepší vytváří,
Předělány v celé šíři,
Na bojišti zazáří.
Zbraně co mají dost síly,
zničit třeba dům či tvrz,
nepozornost jen na chvíli,
a úsměv na tváři zmrz.
Miny věc jsou nebezpečná,
Chybný krok a nejsi již,
Je to však zbraň velmi vděčná,
Třeba jí prozkoumat blíž!
Nepřítele rychle smetem,
I bez pomoci těch min,
Zkosíme je kulometem,
Nepřítel je smrti syn!
S vrhačem granátů v boji,
Nepřítele zkosíme,
Tak už se chop zbraně svojí,
Do boje vyrážíme!
--------------------------------------------------------------------------------------
Setkání
V jedné z těch ložnic,
co daleko blízko jsou
a lidé do nich nemohou,
jen co bys šrapnelem dohodil,
Bulánek se narodil.
Byl to drsnýklouček z per
každé ráno, ber jak ber,
stále se jen tvrdě dřel
člověk by mu záviděl.
Jednoho dne Balík,
jak znělo jméno jeho,
nechal všeho.
Zabalil si pět švestek a zbraň,
a odešel, síla ho chraň.
Rozloučil se s peřinou,
zvolil cestou jedinou.
Bloudil cestou necestou,
jen aby našel
místo, kde si zašel.
Byla to pouť strastiplná,
tuhá, těžká,
zkrátka nejtvrdšího zrna.
Uprostřed cest, lesů a luh
zjevil se Balíkovi Bůh.
Pravil:
Milý Balíku, znám tvůj osud
a až dosud jsi byl hrdý,
že jsi Bulánek tvrdý.
Není však lepší zbraň položit,
Mír doložit,
a pak v klidu dožít?
Balík na to:
Takový jed požít?
Radši umřu v boji
než někde v posteli na pokoji.
Jsem přece Bulánek,
žádný mírný vánek.
Dobrá, jak si přeješ,
odteď se u krbu neohřeješ.
A okusíš jen teplo války,
domov jen zdálky.
řekl Bůh.
Od těch dob
Bulánci radši zbrojí,
a pak ve válce stojí,
a kopou si vlastní hrob.
Ale než slabošství lepší je čest.
Než podaná ruka lepší je pěst!
--------------------------------------------------------------------------------------
S chladnou vůlí, s velkou pílí,
Bulánek si v rohu střílí.
Střílí si jen pro radost,
peří létá kolem dost.
Zvuk pistole tam v růžku štěká,
nikdo neví, co ho čeká.
Soupeř k motlitbě si kleká,
děravý klobouk z hlavy smeká.
Už moc úniků tu není,
rychlost už tu málo změní.
Moc peří jsi, hochu, ztratil,
velkou cenu jsi zaplatil.
--------------------------------------------------------------------------------------
Prorok
Na poli ohnivý je kruh
Za peřiny leze chladná zima
přilepen k druhovi je druh
Mrazí je až za ušima
Vstává tam jeden mezi všemi
odkrojí ticho z planiny
Vypráví o daleké zemi
mléka a medu krajiny
Kde všechny naše chyby
zmizí a zbude jenom klad
kde v oblacích létají ryby
a navždy shořel smrti chlad
Všichni ho svorně pozorují
Oheň se tiše rozrůstá
Už nechtějí žít v rodné sluji
tady už nic se nechystá
Po ránu rozbřesklo se nebe
těla si hoví po stráni
mrtvolná zima s klidem zebe
není tu důvod k zasmání
Uprostřed mrtvol prorok leží
nepřítel lstivě zabíjel
však hltají již vodu svěží
vodu jež každý pít by chtěl
----------------------------------------------------------------------------
Ráno
Mírné světlo nad obzorem
Měsíc už se odklání
Mrtvá těla všude kolem
Smrt a hrůzu nahání
Trochu svitu, jinak šero
Vleklá mlha na poli
Každý dostal stejnou měrou
Smrt je všechny napojí
Nad všemi Bulánek jediný
Včera byl ještě mlád
Přítmí mu zakrývá šediny
Chtěl by plakat či se smát?
Smutný pohled shůry naň
Měsíc se chmurně usmívá
V ruce květina, ne zbraň
Mrtvé bratry uctívá
Byla to velká bitva
Nechtěl by to zažít víc
Smrt je ostrá břitva
Život má svůj rub i líc.
S rosou se mísí kapky krve
Není lehčí umírat
Bolest stejná, jako prve
Svého soka chtěl by znát
Kdyby poslech svého bratra
Nemusel by tady stát.
Nedívat se takto spatra,
nerad a přesmutně lkát.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Horvis Horvis | Email | Web | 23. july 2012 at 16:05 | React

No jasnýýýý

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
free counters
BLOODY ANIME WORLD